Partnerská krize

15. května 2016 v 23:51 | Izí |  Zápisky
Před půl rokem jsem psala článek o krizi ve vztahu...tehdy jsem doufala, že přejde. Dnes se zamýšlím nad tím, že vlastně nepřešla. Bojuji sama se sebou a nevím co si mám myslet. Čím dál častěji mám chuť vyzkoušet něco nového, lépe řečeno nový vztah. Vím, že tohle nikdy nedokážu. Ukončit můj současný...skoro dvou a půl roční vztah, který byl ještě před několika měsíci jsem byla nejšťastnější na světě. Druhá polovina mého vztahu je do teď, ale já ne. Kde je chyba?

Bojím se budoucnosti. Bojím se o naši budoucnosti. Bude nějaká? Je mi to líto. Jsem sobecká?

Asi bych měla myslet na něj, takyže myslím, ale JÁ nejsem šťastná. Není mi příjemný vztah, který je jen o podstatných věcech a o sexu. Chybí mi něco mezi tím. Nevím, jak to popsat nejspíš...něžnost, letmé doteky, spontální akce, nevinné povídání, romantika... Je normální, že po více než dvou letém vztahu dva lidé řeší neustále dokola otázky peněz, školy, práce a když ne tohle, tak spolu jen spí?

Myslím si, že bych v každém vztahu asi po nějaké době vždy došla do této fáze. Asi se musím smířit s tím, že to nebude jako dřív. Kdy jsme dělali šílenosti, styděli jsme se před sebou, leželi v trávě v noci koukali na hvězdy a povídali si o sobě. Asi jsme tohle už překonali a nikdy se zpět nevrátíme, ale v dalším vztahu bych se opět zasekla v této fázi, které se člověk nejsíše nevyhne a co potom? Znovu bych zbaběle utekla do jiného vztahu a pořád tak dokola.

NE!!!

Budu bojovat a ať to klidně stojí další slzy.

Budu doufat, že další fáze vztahu bude příjemnější.

 

Zavři oči...

15. května 2016 v 23:30 | Izí |  Básničky
Zavři oči, nevnímej okolí,
tahle chvíle každého zabolí.
Zamysli se nad tím Ti chybí,
a nevěř nikomu, co Ti slíbí.

Věř vždy jen té jediné osobě,
té, co podobá se moudré sově.
Jsi to Ty a nikdy nikdo jiný,
jen k sobě jsi tak často upřímný.

Proto znovu zavři oči a věř....

Snad ne naposledy :(

24. listopadu 2015 v 21:39 | Izí |  Zápisky
Jak je těžké říci "konec"?

Každý vztah se jednou dostane do krize, (doufám, že jsem teď někomu nezkazila iluze, ale zatím mi to nikdo nevyvrátil) jen bohužel ne každý vztah ji zdolá úspěšně. Ze všech nejhorší na krizi je, když ji pocítí jen ten jeden.

S tím teď asi bojuji já a můj téměř dvouroční vztah. MILUJI HO, CHCI S NÍM BÝT. Jen něco ve mě, nevím co, mě mučí. Nutí mě to neustále přemýšlet. Nemůžu spát. A myslím jen na to, jestli je to ten pravý. Příjde mi hrozné, že jediné rozhodnutí může změnit celý život. Jak se toho zbavit? Nemůžu si ani představit být bez něj, a to jednoznačně. Co se mi to teda děje? Je mi přítele líto. Jeden den se přetvařuji, a snažím se být veselá a šťastná, ale někdy mě můj "problém" nenechá pozitivně naladěnou. Asi jsem pak protivná a je mi to strašně líto.

Jak tohle chlapům vysvětlit?
Oni neznají tyto ženské myšlenkové pochody :( Oni jsou nevnímaví a nevšímaví, jenže to si člověk nevybere. Takový je prostě každý chlap.

Každopádně dufám, že žádné naposledy náš vztah nikdy nezažije, a všem co si čtete tento článek, přeji jednoho partnera na celý život a hlavně, žádné NAPOSLEDY :)

Uznávám, že článek je bez hlavy a bez paty, ale potřebovala jsem se vypsat a vyzkoušet jestli mi někdo třeba v komentářích něco poradí :)
 


Kouzelný život?

22. listopadu 2015 v 14:53 | Izí |  Básničky
Buďme rádi za prostý život,
bez žádné magie a kouzel.
Aspoň není jen plný jistot,
o překvapení není nouze.

Kdyby si každý všechno řídil,
třebaže čarovným prstenem.
Pokaždé by pak úspěch sklidil,
minulo by se to účelem.

Mávnutím kouzelného proutku
zaměnit svůj životní osud,
udělat ze sebe jen loutku
zahodit všechnu snahu dosud.

Každý občas trpí trápením,
odčarovat ho je zbabělé.
Našeho života si cením.
Žít bez kouzel je prostě skvělé.


Líčení přírodní scenérie

21. listopadu 2015 v 15:27 | Izí |  Moje postřehy

Nikdy by mne nenapadlo, jak nádherný se mi může ve slovenských Tatrách naskytnout pohled. Čím výše vystupuji, tím více se mi tají dech. Díky zkušenému horskému vůdci nahlédnu do neobjevených míst. Při výstupu míjím skalnatá plesa, v nichž se zrcadlí štíty hor.



Krása. Stojím na úpatí slovenského vrcholku a úplně mi došla slova. Dívám se do krajiny nedotčené člověkem. Zaposlouchávám se do šumění protékajícího potůčku, jehož voda se pyšní nejen čistotou, ale také svojí chutí. Sedám si na kámen, neboť vím, že tu strávím dlouhou chvíli. Nevím kam pohlédnout dříve. Takhle si představuji zázrak. Slunce září na stále zasněžené špičky mohutného pohoří, až sníh pomalinku taje a odtéká. Každé naše slovo zachytí ozvěna a nejednou nám ho vrátí. Raději mlčím a vnímám ticho. Dýchám zhluboka horský vzduch a hledím do krajiny. Sluneční paprsky mi ukazují nejkrásnější místa. Přímo před námi vidím skálu, jež mi připomíná tučňáka s rybkou v ústech. Svěží jarní tráva tomuto místu dodává pozitivní energii a přenáší ji na mě. Stejně tak, jako rozkvétající květiny, které hrají všemi teplými odstíny barvami. Půjčuji si dalekohled. Takové štěstí. Vidím kamzíka. S neuvěřitelnou lehkostí poskakuje hornatou krajinou. Závidím mu, v jak krásném prostředí žije. Musí mít spokojený a šťastný život. Motýlkové se také probrali do nového jara a dva kolem mě poletují. Jejich neobvyklé zbarvení mě nutí nespustit z nich oči. Jeden mi sedá na nos, sleduji jeho červené zbarvení. Avšak rychle zase letí dál. Stále dohlédnu na skalnatá plesa, která z té výšky vypadají malinkatá, avšak nádherná.



Ulehám do trávy vyčerpáním. Tomuhle říkám srdce Evropy. Poklad, který nikdy neztratí svoji hodnotu, jelikož nelze vyčíslit.

Tatry

23. listopadu 2014 v 20:16 | Izí |  Fotky :)
V létě 2014 jsem navštívila Západní Tatry, pokud někdo chcete jet do Tater za levno a do příjemného penzionku s hrozně moc dobrým domacím jídlem napište mi a pošlu Vám odkaz. :)



9 měsíců a 20 dní

15. listopadu 2014 v 17:04 | Izí |  Zápisky

Před více jak devíti měsíci to začalo. Po dvou měsíčním kamarádění a dopisovaní, se to zlomilo v lásku. Tehdy jsem nevěděla, co to znamená být zamilovaná, ale myslela jsem si, že asi jsem, že je to přesně to, co cítím, ale teď, s odstupem času vím, že to zamilovanost nebyla. Zamilovat se do někoho trvá dlouho, a příjde mi, že každým dnem jsem zamilovaná čím dál víc. Občas se sice stane, že mám pocit, že to trošku upadá, ale to je jen když se delší dobu nevidíme. Jinak pomyslná křivka zamilovanosti s každým dnem roste a roste.

Říkám si, že už to snad ani lepší být nemůže, ale asi mě to nikdy nepřestane překvapovat.

Vždycky jsem se bála, že s tím jak vypadám a jaká jsem si přítele jen tak nenajdu. Ale stalo se to nejlepší, co mě mohlo potkat. Stojí při mně ten, kterému se líbí jak vypadám i jak se chovám a má mě rád přesně takovou jaká jsem.

Nejvíc zbožňuji, když vedle sebe ležíme nebo sedíme, je tma tak, že vidím jen jak se mu leskou oči, je ke mně tak blízko, že cítím jak dýchá. A povídáme si. Můžeme mluvit o vážných věcech, vtipných věcech nebo úplně o čemkoli. To je pro mě asi to nejdůležitější a nejhezčí okamžik našeho vztahu.

Druhé blogerské krůčky :)

15. listopadu 2014 v 16:22 | Izí |  Moje postřehy
Tohle je již můj čtvrtý blog. Aktivě jsem na něj psala asi ze všech nejdéle, a to rok a 4 měsíce. Tenhle článek, píšu po tom, co jsem na blog, za celých sedm měsíců nenapsala nic.

Ale začátky na blogu jsou vždycky nejkrásnější. Když jsem si založila blog, vždy jsem ze začátku byla hrozně "nažhavená" psát a psala jsem často, protože mě to bavilo. Nyní už si asi na blog nedokážu najít čas, ikdyž si myslím, že spíš čas doopravdy nemám. Ale zkusím zase občas něco napsat.

Pokusím se o mé druhé blogerské krůčky :)

Indiánský lapač snů :)

19. března 2014 v 20:09 | Izí |  Básničky
Ležím v posteli a potichounku přemýšlím o tom,
o čem se mi nejspíš bude dnes v noci zdát, když v tom...
...svůj indiánský lapač snů vidím nad hlavou,
a ujistím se, že zlé sny určitě nepříjdou.
Příjdou jen ty krásné, plné radosti a lásky,
A né ty, co by mi jen přidělávaly vrásky.

Svůj lapač snů jsem si dělala sama :) Věřím, že zlé sny doopravdy zahání. Visí mi nad postelí. Líbí se mi jak se otáčí, když mám otevřené okno :)


2 měsíce

17. března 2014 v 20:23 | Izí |  Zápisky
Dlouho jsem nenapsala žádný příspěvek, žádnou básničku, nic. Budu se to snažit napravit a vrátit se k psaní. Za ty dva měsíce se změnilo hodně. Jsem zamilovaná, to je asi to proč jsem se sem vůbec nedostala :) Láska zabírá hodně času :) Doufám, že se donutím, abych byla zase na blogu aktivní jako dřív :) Snad se mi to podaří.


Bez tebe?

20. ledna 2014 v 21:42 | Izí |  Básničky
Úplně celý den být bez Tebe?
Tak to ne, v žádném případě ne!
Z toho bych byla celá bez sebe.

Tento den by pro mě smysl ztratil,
Byl by to pro mě obrovský trest.
Úsměv z tváře by se mi vytratil.

To si asi představit nedovedu,
že bychom spolu nemluvili ani si nepsali, nevolali....

Vztahy a FB

27. prosince 2013 v 14:27 | Izí |  Básničky
Koukám na zelenou tečku u jeho jména v chatu,
když nebudu mít co dělat, říkal ať napíšu, ale
Co když ho nezajímám, nenapíšu ani větu,
Tak ať napíše sám, jestli má o mě zájem stále.

Už je pozdě, zelené světýlko u něj teď zhaslo,
měla jsem mu napsat, on sám mi jednou řekl přece,
že za zkoušku nic nedám, ale pozdě mi to došlo,
co s tím teď udělám? Odešel a já mám chuť brečet.

Netrvalo to moc dlouho a je tu zpátky.
Ale co mu napsat? Čím začít?

Nemám na to dostatečné sebevědomí :(

Láska

14. prosince 2013 v 21:16 | Izí |  Básničky
Když víš, že existuje někdo, kdo má rád jen tebe,
a víš, že pro tebe by snesl třeba modré z nebe,
Nic nezničí Tvůj zamilovaný úsměv na tváři,
celé noci se štěstím převaluješ po polstáři.
Nejkrásnější pocity jsou tak blízko pro člověka,
jen se nesmí bát, musí myslet na to, co ho čeká.


"Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká."


Vánoční!

27. listopadu 2013 v 20:24 | Izí |  Básničky
Není večer, už se stmívá?
To mi něco připomíná.

Už vím...asi Vánoce,
jsou už zpátky po roce!

Sníh musí být, to je jasné,
na Vánocích je to krásné!

Smrk, jedli nebo borovičku,
hlavně odpočinout si na chviličku

Pár Vánočních rýmů. Už mě ty Vánoce unavují a to do nich zbývá ještě skoro měsíc a já nemám ani jeden dárek.!

Close your eyes...

27. listopadu 2013 v 20:12 | Izí |  Hudba ♥
"Close your eyes, give me your hand, darling"

Písnička, která nejde vyhnat z hlavy. Je krásná :)



Další články


Kam dál