Prosinec 2012

Step..

30. prosince 2012 v 21:51 | Izí |  Moje postřehy
Stepuju už dlouho a to převážně anglii a ameriku. Před půl rokem jsem začala i s irským stepem. Ten mě baví, ale je hodně náročný.

Tohle video skrývá jedno z nejkrásnějších stepařských čísel, které jsem kdy viděla.
Jestli máte rádi step, určitě se na něj podívejte.

Daniel Borak:

Hodně štěstí do roku 2013

30. prosince 2012 v 20:21 | Izí |  Zápisky
Ahoj,
asi doopravdy nejsem dobrá blogerka. Můj blog si nikdo nečte, ale třeba se to v příštím roce změní. Byla bych ráda, kdyby někoho zajímaly moje názory. Budu se to snažit změnit. Svět neskončil tak mám ještě hodně času! Smějící se

Všechno nejlepší do Nového roku 2013 Vám přeje Izí!


Má oblíbená Písnička pro rok 2012 :)

Ne konec světa ?

28. prosince 2012 v 19:01 | Izí |  Zápisky
Byly jsme s kamarádkou venku a viděly jsme 3 stejné plakáty, na kterých byl velký nápis: "Ne konec světa!". začala jsem nad tím docela přemýšlet. Co to sakra znamená? Znamená to snad, že svět je nekonečný a nikdy neskončí? To je hloupost. Svět skončí. Nikdo nemůže říct, kdy přesně, ale to příjde. Za dvacet let. Za sto let. Za tisíc let. Za padesát tisíc let? Svět neni nekonečný. Jednou skončí. A protože si ho zničíme sami. Svým chováním k přírodě. Svým chováním k ostatním lidem.
Nic neni nekonečné a svět už vůbec ne!

2.den

28. prosince 2012 v 13:28 | Izí |  Zápisky
Ahoj,
dneska už je druhý den mého blogu. Nevím jestli je tu někdo, kdo si přečetl nějaký článek. Možná píšu sama pro sebe, ale nevadí mě to. Baví mě to. Je to skvělé odreagování.

Od včerejška jsem si začala dělat jídelníčky a počítat si denní kalorie na webu: http://www.kaloricketabulky.cz/. Je to skvělá stránka a doufám, že se mi podaří zhubnout. Nejsem spokojená s tím jak vypadám.
Určitě to vyzkoušejte také!!!

Jinak jsem dneska doma sama, tak si to hrozně užívám. Vstávala jsem v deset. A dvě hodiny jsem skákala na trampolíně, abych spálila nějaké kalorie. Chtěla jsem jít za babičkou, ale chce se mi využít volného domu, tak tam půjdu zítra nebo v neděli.

Možná dneska napíšu nějaký příběh nebo básničky.
Sice nevím, jestli to někdo čtete, ale ahoj!

Po dlouhé době relaxace ?!

27. prosince 2012 v 16:15 | Izí |  Zápisky
Dneska je konečně den, kterej trvá dlouho a kterej si pořádně užívám. Poslední dobou to bylo hrozně náročný! Škola, schánění dárků, Vánoční úklidy, pečení cukroví a v posledních dvou dnech návštěvy babiček a setkaní s celou rodinou. Dneska už jsem si doopravdy potřebovala odpočínout. Vstávala jsem až před desátou. Uvařila jsem, poslechla jsem si pár písniček a naobědvala se. Po obědě jsem se chtěla dívat na televizi, ale nic mě nezaujalo. Sedla jsem si tedy k notebooku a začala psát. Mezi tím se zhlédla pár dílu seriálu české televize Ententýky (nic moc extra, ale super oddechovka). Je to skvělý po takové dlouhé době se zastavit a neřešit nic než blog a to na co se budu dívat.

Miluju takovýhle dny. Proto řvu: " Opakovat, opakovat, opakovat!" Smějící se

Doufám, že si taky užíváte!

Štědrý den

27. prosince 2012 v 15:24 | Izí |  Moje postřehy
Ráno se probudím a podívám se na svůj trhací metr. Zbyl tam poslení čtvereček s nápisem Štědrý den. Oči mi září jako vánoční svíčky na adventním věnci ležícím opodál.
Usměvavá pozdravím rodiče a místo snídaně ochutnám cukroví. Podívám se z okna, kde vidím zasněženou střechu sousedního domu, ve sněhu válející se sousedovy psy a mezi mraky vykukující sluníčko.
Sedím na sedačce a rozhlížím se po pokoji. Cítím vůni jedličky v rohu místnosti. Na televizi přeblikávají kanály, které přepíná můj bratr ve snaze najít kanál, kde nejsou pohádky Krb hoří oranžovým plamenem. Naše andulka poletuje po pokoji a neustále naráží do stromečku, který jí tam nehorázně vadí.

Takhle si představuji Štědrý den!

Pozorovatelka - Petra Braunová

27. prosince 2012 v 14:34 | Izí |  Knížky
Pokud jste tuto knížku ještě nečetli, obujte si boty, oblečte si bundu a rychle do knihovny.
Jednou jsem šla do knihovny s kamarádkou, která mi tuhle knížku vrazila do ruky s tím, že si ji musím přečíst. Odpověděla jsem ji, že nejsem moc velkej čtenář a že je to na mě dlouhý. Ona mě, ale přesvědčila, že od ní nebudu moc odtrhnout oči. popravdě, moc jsem ji nevěřila, ale abych ji udělala radost půjčila jsem si jí.
Měla pravdu. Sotva jsem si přečetla první stránku musela jsem číst dálUsmívající se. Byla suprová skvělá. Přečetla jsem ji za dva dny a byla jsem z ní nadšená. Díky téhle knížce jsem pochopila, že nejde jen o tom dřít ve fitku, cvičit a bojovat o zhubnutí každého kila. Nejde ani o to nanést si každé ráno na obličej tunu makeupu. Jde především o to být zdravá a o to mít se o koho opřít.
Všem doporučuji přečíst. Suprová knížka.
Kniha je o šesnáctileté dívce Natálii na invalidním vozíčku, která se se svoji matkou přestěhuje do nového města, aby začali znovu. Natálie se pere se svými problémy ve škole i s rodinnými problémy.

Ela a Any

27. prosince 2012 v 14:33 | Izí |  Příběhy
Ve jedné vesnici na jihu Moravy úplně u hranic se Slovenskem žijí dvě kamarádky Anežka a Eliška. Nejsou zase takové velké kamarádky, ale jelikož v jejich vesničce je asi okolo šedesáti obyvatel, tak na sebe tak trošku zbyly. V jejich vesničce jsou spíše staší lidi a důchodci. Taky se tam v loňském roce narodili dvoujčátka Kuba a Michal a holčička Jůlinka. Holky byli šťastné, že už nejsou nejmladší. V jejich čtrnácti letech by bylo dost divné kdyby je všichni považovali za miminka celé vesnice Smějící se.
Jejich den probýhal asi takto: ráno měly sraz na návsi, šly společně na autobus, jely spolu do školy, mučily se tam šest hodin a jely zpět do své vesničky, od autobusu šly rovnou domů, hodily tašky za dveře a utíkaly zase na náves, kde se odpoledne scházely, měli takové pravidlo, ta co přišla později musela té druhé lízátko v místní večerce, potom byli venku až tak do sedmi, aby se stihly napsat domácí úkoly než se vrátí jejich rodiče z práce. Takto probíhal jejich každý den.
Jednoho odpoledne, když Anežka došla na náves začala se radovat, že dnes bude kupovat lízátko Eliška. Bylo právě tři hodiny odpoledne. Eliška pořád nešla. Bylo půl čtvrté a ona pořád nikde. Anežka si dělala starosti, a proto se jí vydala ve čřičtvrtě hledet.
Došla k jejímu domu až na samý konec vesnice. Nestačila se divit. Vrata byly otevřené a zámek vypáčený. Anežka dostala strach bála se jít dovnitř. Ale kvůli Elišce svůj strach překonala. Klepala se od konečků prstů na nohách až po poslední vlas na hlavě. Vešla na dvůr. A co neviděla. Slepičí kurník byl otevřený. Všechny slepice utekly až na jednu, která si vesele zobala zrní, které tam našla ještě z rána. Anežka potřebovala Elišku najít. Šla tedy dál. Najednou slyšela nějaké křiky. Vycházely zevnitř. Patrně někde od obýváků. Anežka se strachem vyběhla schody. Když viděla nepořádek a všude rozházené věci zděsila se. Bez rozmyšlení zařvala: "Je tu někdo?" a ozvalo se "Teď už né, teda...ano jsem tu já, pojď mi otevřít". "Kde, že jsi?". "Tady v komoře.....Anýýýýý pojď mi pomoct prosíííím!". Anežka utíkala ke komoře. Zatáhla za kliku, ale bylo zamknuto a klíč nikde. "Tady neni klíč!". "Podívej se někde na zem, slyšela jsem ho cinknout!" Anežka našla klíč a rychle otevřela. V koutě seděla Eliška s modrákem na čele a ubrečenýma očima. Anežka si bez rozmyšlení sedla k Elišce, objala ji a začala ji utěšovat.
Po chvíli ji to nedalo a zeptala se "Eli co se tady stalo?" Eliška se rozvykládala o tom jak přišla domů, všude bylo otevřeno a když vešla do obýváku viděla cizího chlapa jak se jim hrabe v šuplících. "Ty hajzle! Co děláš?" zařvala na něj. On se na ni otočil, chytl ji a hodil jí do komory tak, že se narazila hlavou přímo na roh od krabice s bramborama. Pár minut potom zloděj odešel. Pak už Ela jen čekala než někdo příjde.
Obě se shodly na tom, že musí zavolat policii. Policajti přijeli po deseti minutách. jelikož si Eliška pamatovala jak vypadal popsala jim ho. Přesně věděli o koho jde. "Je to známá firma. " prohlásil jeden z policistů. Když policisté odcházeli potkali se u vrat s Eliščinýma rodičema. Řekli jim, že mají statečnou dceru, ale že nemají čas jim to dále vysvětlit. Anežka odešla domů a Elišku čekalo dlouhé vysvětlení rodičům
Zloděj se našel hned dva dny po tom a ukázalo se, že to byla jeho devátá vloupačka. Nyní, ale sedí ve vězení a všichni doufají, že desátá nebude. A co slepice, Ty se vrátily ještě ten večer. Patrně měli hlad.
Doufám, že Vám tento příběh líbí. Jestli ano budou další. Usmívající se

Epigramy

27. prosince 2012 v 14:32 | Izí |  Básničky
Dám sem pár Epigramů. Nevím jestli se mi povedly ani jestli vás vůbec zajímají a proto mi je prosím okomentujte :)
ŠKOLA
Každý ráno brzo vstávat,
po cestě se kosou třást.
Na lavici tam pospávat,
dobrou známku nedostat.
ŽROUT ČASU
Internet nám žere čas,
dnes u něho sedím zas.
Ven už moc nechodím,
protože nemám s kým.
Všichni u facebooku sedí,
chatujou a sdílejí.
Do monitoru jenom hledí
s kamarády se nesmějí.
POLICIE?
Hustě sněží,
silnice namrzaj,
policajti v teple leží,
nic s tím nedělaj.
Jak se Vám líbily?

Je to i můj život

27. prosince 2012 v 14:29 | Izí |  Filmy
Je to skvělý film. Je něčím zvláštní. Je neobyčejný.
Je to americký film z roku 2009 a má 105 minut.
Celý film pojednává o dívce s leukémii, jejiž rodiče se rozhodli pořídit jí sestru, která by ji mohla darovat orgány.
Je velmi smutný, ale krásný příběh. Proto doporučuji kapesníky při ruce. Smějící se

Můj vysvlečenej deník

27. prosince 2012 v 14:20 | Izí
Nedávno jsem šmejdila po youtube a hledala nějakej pěknej film a najednou jsem narazila na tento.
Je to pěkná oddychová komedie. Určitě doporučuji shlédnout.

Začíííínám....

27. prosince 2012 v 14:03 | Izí |  Zápisky
Ahoj,
je to již můj čtvrtý blog. První dva jsem měla jako malá holka, bylo mi tak 9 let a psala jsem tam samý blbosti a všechno jsme kopírovala. Asi před 3 měsíci jsem si založila nový. Byla jsem na něj hrozně pyšná, ale nefungoval nám počítač tak jsem na něj neměla čas. O Vánocích jsem ale dostala nový notebook. přemýšlela jsem jestli mám pokračovat ve starém nebo si založit nový. Nakonec jsem se rozhodla začít znovu.

Chtěla bych se představit. Jsem Izabela (je to jen moje blogová přezdívka) a je mi 14 let. Mám ráda hudbu a tanec. Budu sem psát deníček. Občas sem dám někaké filmy nebo písničky. A později uvidíme, co se Vám bude líbit. Pište do komentářů co byste zde chtěli vidět?

Založila jsem si nový blog z mnoha důvodů: 1) Nefungovaly mi tam statistiky
2) Neměla jsem na můj starý blog čas a proto je zanedbaný
3) Teď jsem dostala nový notebook