Není růže bez trní

17. ledna 2013 v 20:05 | Izí |  Příběhy
Jmenuji se Klára a je mi 16 let. Když jsem byla malá umřela mi máma, proto jsem vyrůstala se svým o dva roky starším bratrem a s tátou. Asi před rokem nám táta představil svoji přítelkyni. Byli jsme s bratrem vyděšení jelikož táta od rána do večera pracoval a na ženy nemyslel.

Představil nám ji tehdy zcela nečekaně. Prostě jednoho řekl, že budeme mít rodinnou večeři a tak ať jsme v osm doma. Táta byl očividně nervózní. Bál se, že ji nepříjmeme, ale opak se stal pravdou. Byla o pět let mladší než táta, byla pěkná, upovídaná a hrozně kamarádská. Jmenovala se Andrea Byla jsem na táty hrdá, že si našel takovou skvělou přítelkyni.

Po měsíci, kdy nás často navštěvovala, se k nám přestěhovala. Trávili jsme s ní hodně času. Zdálo se mi, jakože mám něco, co jsem nikdy neměla. Mámu! Často jsme si povídaly, lakovaly jsme si spolu nehty, koukaly se spolu na filmy. Bylo to skvělé, byla jsem hrozně ráda, že jsem ji měla (teda, že jí táta měl).

Po pár týdnech jsem ráno uviděla tátu, jak běhá po kuchuni a něco hledá.
"Co se děje, tati?" zeptala jsem se.
"Měl jsem tady v hrnečku schováných dvanáct tisíc pro toho pána co nám předělával podlahu. Z ložnice mi zmizely hodinky a zlatý řetízek. Nevíš kde jsou?" řekl.
"Nevím, určitě se najdou až nebudou potřeba. A ptal ses Any?"
"Nevím ráno, když jsem se probudil nebyla už doma" řekl zoufale táta.

Vrtalo mi to hlavou celý den. Myslela jsem si, že Any by tátovi peníze ani nic jiného nikdy nevzala. Když jsem večer přišla z klavíru táta už byl doma. Šla jsem se ho zeptat jestli už něco nenašel. Když jsem viděla jeho smutné oči ani se mi nechtělo se ho ptát, ale nakonec jsem neodovala.
"Něco nového tati?"
"Jo! Peníze jsou fuč a dokonce víc než jsem myslel, hodinky jsou fuč a řetízek už také neuvidím!" řekl táta.
"Co se stalo?"
"Andrea si zbalila kufry, nevím proč, nevím, kde je. Nevím nic. Prostě je fuč i s mými penězi."

Táta se dal do pláče. Objala jsem ho a řekla jsem mu:
"Tatínku, není růže bez trní, Andrea toho je velký důkaz! Nic si z toho nedělej. Já tě mám ráda!"
"Já tebe taky Klárinko!" Řekl tatínek.

Bylo to zkušenost sice nepříjemná, ale byla. Táta má novou přítelkyni, ale je dost poučen, takže si ji po pár měsících známosti domů určitě nedovede!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 20:19 | Reagovat

Stručné, ale hlavní myšlenka je splněna na jedničku :)))

2 A* A* | Web | 17. ledna 2013 v 20:28 | Reagovat

neviem, či je to skutočný príbeh, ale určie to má niečo do seba :D

3 A. Dee A. Dee | Web | 17. ledna 2013 v 20:30 | Reagovat

Dokázalo mě to zaujmout a myslim, že nejen mě. Taky si myslím, že hlavní myšlenka v tom textu byla skvělá. Jen trochu smutný příběh, ale i to se stává..:)

4 Izí Izí | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 21:04 | Reagovat

[3]: Děkuji

[2]:Skutečný není, ale myslím, že se to stává :( Děkuji

[1]: Omlouvám se za stručnost. Kdybych měla čas určitě bych to dokázala prodloužit, ale bohužel nemám teď před koncem pololetí moc čas.

5 adinachristie adinachristie | E-mail | 17. ledna 2013 v 21:40 | Reagovat

Prísl. 5.kap. 3-6

Lebo rty cudzej ženy kvapkajú medom, a jej ústa sú hladšie ako olej.
Ale jej koniec je horký jako palina; je ostrý jako dvojsečný meč.
Jej nohy sostupujú do smrti; jej kroky sa držia pekla.
Len aby nejako neuvážila cesty života, jej drahy sa túlajú; nevie, čo robí.

6 pukina pukina | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 23:58 | Reagovat

Moc pěkné, ale smutné... Ale bohužel i takoví jsou mezi námi :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama