Březen 2013

Životní vlak

24. března 2013 v 16:30 | Izí
Utíkej ať ho neprošvihneš,
šanci máš jen jednou.
Větší část si užiješ,
trable zažiješ nejednou.

Jeď a za sebe se neohlížej,
hleď pořád jen dobředu.
o problémy se nezajímej,
vtipnou kaši k obědu.

Konečně zdravá ?

24. března 2013 v 13:36 | Izí |  Zápisky
Je to skvělý pocit, když mě nebolí hlava, nemám teplotu a neškrábe mě v krku. Po dvou týdnech konečně úleva. Měla jsem mít dneska volnej den akorát mamce je špatně tak zůstala doma. Nevadí i tak je to free.


Teď bych si ráda užívala jara, ale když se podívám ven..... Venku mrzne, sníh ještě pokrývá velkou část naší zahrady a lidé chodí v zimních botech a obřích bundách. Už chci konečně jaro. Barvy, květiny, sluníčko a optimismus. To mi v zimě chybí. Už se hrozně těším až se oteplí.


Osobní vlak

24. března 2013 v 13:19 | Izí
Vlak života. Rychlý, nezajímavý, ale zato velmi důležitý vlak. Každý máme ten svůj. Často riskujeme a hrozí nám vypadnutí, ale většinou se nám podaří vrátit se do normálu. Né každý má takové štěstí. Když je někdo těžce nemocný, bojuje a snaží se svůj vlak dohnat. Když se mu nepodaří do vlaku opět naskočit jeho život tím končí.

Zombííí

20. března 2013 v 19:24 | Izí |  Zápisky

Nejen, že vypadám jak Zombí i se tak cítím. Mrtvá, vyšťavená, pekelně rozcuchaná. Fakt mě to nebaví. Dva dny doma. Jsem úplně znuděná. Nejraději bych skákala na trampolíně nebo si šla zaposilovat, ale jsem hrozně vyčerpaná. Kdybych aspoň v noci mohla spát! Jenže se pořád budím a dusím se! Ani Ditiaden mi nezabírá. Doufám, že už to bude zítra lepší a v pátek půjdu do školy. Normálně bych řekla, že se mi do školy nebude chtít, ale mám pro to dva důvody. 1)
Je doma děsná nuda. 2) Potřebuju v sobotu na důležitej taneční trénink, spíš takovej seminář. Jestli jste ještě někdo nemocní tak se brzy uzdravte a hlavně netrpte jako já.




Stoptussin

19. března 2013 v 16:29 | Izí |  Zápisky
Super. Zase jsem doma. Nejspíš až do konce týdne. Už je to čtrnáct dní co mě začalo poránu škrábat v krku. Kašlala jsem na to a záháněla to nějakou ovocnou pastilkou na bolení v krku. Postupně se to stupňovalo. Posledních pár dní už jsem nemohola ani spát. V noci jsem se budila, kašlala jsem, měla jsem ucpaný nos. Zkrátká hrůza. Dneska ráno jsem nemohla ani mluvit a na(ne)štěstí si toho všimnula taťka a valily jsme k doktorce. Ještě minimálně do konce týdne mám zůstat doma. Asi se ukoušu nudou, ale budu se snažit psát více článků

Nezapomeň na mě

17. března 2013 v 13:03 | Izí |  Filmy
Další suprovej film, kterej jsem v poslední době viděla. Brečela jsem u něj. Je pěkně zpracovaný a má krásný děj.

Ve filmu se skříží osudy dvou mladých lidí se špatnými životními zkušenostmi. Tyler pochází z rodiny poznamenané sebevraždou Tylerova bratra. Allyinu matku zavraždili v metru když byla Ally ještě malá.




Konec zimě!

15. března 2013 v 18:42 | Izí |  Zápisky
Miluju zimu, je suprová. Dokud se mi na paty nezačnou lepit bolesti v krku, nachlazení a virózy. Minulej týden jsem musela ve středu zůstat doma, protože mi bylo hrozně špatně a do školy bych nedošla. Teď zase pro změnu mě už od pondělka bolí v krku. Ještě lepší. Dopuju se Strepsilsem. To je jedna z mála pastilek co mi zabírá. Nejradši bych si už šla lehnout a spát, ale nemůžu. Jsem po týdnu školy úplně vyřízená. Ale bylo to celkem v klidu, protože nám často odpadaly hodiny.


Přeju Vám ať Vás nic nebolí a ať jste v klidu!

Důležité je s kým!

15. března 2013 v 18:33 | Izí |  Moje postřehy
Je pravda, že bych moc ráda žila ve Španělsku nebo v Argentině. Nemyslím si, ale že by mi tam bylo dobře. Tady mám kamarády a taky rodinu. Je pravda, že tam bych si našla nové přátelé, ale tady už mám cestičku vyšlapanou.

Ve skutečnosti je stejně úplně jedno, jestli žijete tam nebo tady, ale důležité je s kým. Nechtěla bych bydlet ani na nejkrásnějším místě na celém světě, kdybych tam měla žít sama. Potřebuju kolem sebe hodně lidí, a z nich alespoň jednoho co mě bude mít opravdu rád a co za mnou bude vždy stát!

Deprese

6. března 2013 v 18:30 | Izí |  Básničky
Když upadám do deprese,
a celý svět se mi třese,
jediné co pomůže,
tabák zabalený v papíře.

Za prohřešek stydím se,
schovávám se, bojím se.
Nekouřím zas tak moc často,
jen když problémů mám na sto.

Teď už jsou to tři měsíce,
co jsem ji neměla v puse.
Nejsem nijak závislá,
i tak jsem dost nejistá.


Moje deprese

6. března 2013 v 12:07 | Izí |  Moje postřehy
Deprese je psychický stav, který se projevuje špatnými náladami a dokáže člověka pěkně potrápit. Dříve jsem depresemi trpěla celkem často, ale teď se snažím je překonat a naučit se ovládnout a snažit se na všem něco hezkého najít. Nevím jestli jsou to opravdové deprese, ale myslím si, že i kdyby nebyly tak se jim mé stavy dost podobají.

Největší depresi jsem zažila když mi bylo 12 let, když nejlepší člověk mého života, můj skvělý a nejlepší dědeček onemocněl. Brala jsem to v pohodě, protože on byl hrozně silnej se vším si poradil a všechno vždycky zvládl. Asi o měsíc později, když přijeli s babičkou z dovolené tak ho z letiště vezli rovnou do nemocnice. Brala jsem to na lehkou váhu protože jsem si nedokázala připustit, že je to něco vážnýho. Den potom jsem seděla u počítače, když taťkovi někdo volal. Poznala jsem že je to babička a pak jsem jenom slyšela jak taťka brečí (poprvé v životě jsem ho viděla brečet) a ptal se "Kolik mu zbývá dní?" začala jsem se klepat a hrozně brečet a nemohla jsem tomu uvěřit. Taťka dotelefonoval a řekl mě, že děda má pár dní možná týdnů. Hrozně jsem brečela. Druhý den šla mamka s bráchem k babičce a tatka za dědem do nemocnice. Měla jsem dlouho školu, tak jsem šla k babičce později. Byla jsem úplně mimo a schválně jsem šla kolem nemocnice a dívala se jestli tam nejsou pohřebáci. Bylo to hrozný. Taťka mi potom večer řekl, že se na mě děda ptal, že mě chce hrozně vidět a že mě má pozdravovat. Tatka nechtěl, abych tam chodila, já jsem chtěla, ale oddalovala jsem to. Bála jsem se. Brečela jsem ve dne i v noci . Všichni se mi ptali, co se mi stalo, ale já nedokázala odpovědět. Jednoho dne přišel taťka z práce okolo čtvrté. Stála jsem u konvice a chtěla jsem mu říct, že zítra chci jít za dědem, ale on byl rychlejší. Chytl mě kolem ramen a řekl: "Konec!" Utekla jsem do pokojíčku. Řvala jsem, brečela jsem, třískala jsem s pastelkama o zem. Bylo to prostě hrozný. Byl to nejlepší člověk mýho života. Strávila jsem s ním celé dětství a nejlepší okamžiky mého života. Nejde to popsat. Brečím pořád, myslím na něj pořád. Nikdy na něj nezapomenu.

Tchýně a uzený

6. března 2013 v 11:44 | Izí |  Filmy
Tchýně a uzený je komediální drama na předlohu románu Simony Monyové.
Hlavní hrdinka Sandra Nováková si bere muže, který je silně připoután na svoji matku. Matka Libuše Švornová se bojí, že o svého syna Martina Trnavského příjde a proto dělá mladému páru naschvály. Nakonec se ji podaří pomocí Jitky Čvančarové zničit jejich manželství.
Skvělej film. Fakt jsem se hodně nasmála.

Malé oslavy

6. března 2013 v 11:32 | Izí |  Filmy
Slovenský film popisující vztah matky s dcerou v realitě dnešního světa.
Film má hvězdné obsazení : Tereza Nvotová, Anna Šišková, Bolek Polívka nebo třeba Agi Gubíková.
Stojí za zhlédnutí, po dlouhé době film co za něco stál!


Leháro!

6. března 2013 v 11:21 | Izí |  Zápisky
Je mi blbě, tak jsem dneska zůstala doma. Asi bych to ve škole zvládla, ale abych pravdu řekla moc se mi nechtělo. Je fajn si udělat jeden den volný je tak s filmama. Sice mě hrozně bolí břicho, ale i tak si relaxování dost užívám.


Nekonečno hvězd!

3. března 2013 v 12:22 | Izí |  Příběhy
Vymyšlený příběh z mé fantazie na téma nekonečno!

Běžím po lese za basetballovým hřištěm. Už nemám na to přetvařovat se doma a hrát si na spokojenou rodinku. Naši se rozvádí a já jsem doma jen chůva pořád hlídám své dva malé sourozence. Školu nezvádám. Přitom jsem v devíce budu psát závěrečky a hodně mi záleží na mém prospěchu, abych se na svoji vysněnou školu dostala na průměr. Nezvládám to. Vůbec nic nestíhám. Prostě všechno je v prčicích. Zůstali mi poslední tři věci, ze kterých mám radost. Přátelé a to hlavně Míša, běhání, které mě pomáhá alespoň částečně na chvíli na vše zapomenout a v neposlední řadě hvězdy. Ty mi pomáhají nejvíce. Je to asi rok co jsem se o ně začala zajímat. Teď už vím, do kterého souhvězdí patří jaká hvězda. Mým velkým snem je středně velký dalekohled. Je hodně drahý a při naší situaci si ho nemůžeme dovolit. Běhávám každý večer. Dnes už běžím dvě hodiny. Po čtvrté už zdolávám svůj oblíbený okruh. jsem naprosto vyčerpaná. Říkám si : "Vydrž to ještě 500 metrů ještě 500 metrů!" Po pětseti metrech upadám únavou do trávy!

Podívám se na mobil a vidím kolik je hodin. Musím už domů, nestíhám! Naši jdou řešit ještě něco s rozvodem, tak musím hlídat brášky. Kdy už to skončí? Už mě to nebaví. Je to půl roku co jsem se dozvěděla, že to mezi nimi neklape. Táta už balí, prej už to spolu nevydrží takže se v nejlbižších dnech přetěhuje. Vždycky to bylo hrozně fajn. Bylo na nich vidět, že se mají rádi, ale najednou rána z čistého nebe. Budeme to muset nějak překousnout.

Další den táta doopravdy odešel. S právničkou se naši dohodli, že se budou rozvádět až tak za dva měsíce, protože má teď hodně práce. Doufala jsem, že si to ještě rozmyslí. Máma denně plakala a když jsme byli s tátou taky nebyl veselej.

V den mých patnáctých narozenin jsem dostala skvělej dalekohled a také 3 lístky do planetária. Pro mne, pro mou mámu a jeden lístek byl pro nějakou moji kamarádku. Chtěla jsem vzít Míšu, ale nakonec jsem pozvala táty. Máma to nevěděla, přišla na to až jsme se potkali před planetáriem. Ze začátku byla naštvaná, ale nakonec byla velmi ráda. Po skvělém programu v planetáriu nás táta vzal do restaurace. Nejdřív bylo takové to trapné ticho, ale na konec si s tátou si výborně popovídali a rozhodli se, že si dají na chvíli jen pauzu a pak až začnou všechno řešit, aby neudělali něco čeho pak budou litovat.

O tři měsíce později!

Dalekohled je naprosto boží. Nedokážu se od něj odtrhnout. A doma je to také skvělé. Táta se před tdvěma týdny vrátil. S mámou přišli na to, že bez sebe být nemůžou. Teď jsou pořád spolu a říkají, že jim menší pauza prospěla!

Nekonečno!

1. března 2013 v 23:16 | Izí |  Moje postřehy
Nenávidím slovo nekonečno, protože když ho slyším musím se nad ním zamyslet. Podle mne neni nic nekonečného a ani vesmír neni nekonečný. To by musel být obrovskej. Tohle vůbec nechápu. Teď nad tím budu zase hrozně dlouho přemýšlet. Skvělý. Nic nemůže být nekonečný. Příjde mi to divný. Vůbec tomu nerozumím. Třeba je vesmír taky kulatý tak naše Země, a proto nám příjde nekonečný. Fakt nevím jak to je, ale dle mého názoru určitě nekonečného neni nic!

K TT mám rozepsaný i příběh, ale dost jsem se do něj zažrala takže bude delší a až tak zítra možná v neděli. Dobrou