Nekonečno hvězd!

3. března 2013 v 12:22 | Izí |  Příběhy
Vymyšlený příběh z mé fantazie na téma nekonečno!

Běžím po lese za basetballovým hřištěm. Už nemám na to přetvařovat se doma a hrát si na spokojenou rodinku. Naši se rozvádí a já jsem doma jen chůva pořád hlídám své dva malé sourozence. Školu nezvádám. Přitom jsem v devíce budu psát závěrečky a hodně mi záleží na mém prospěchu, abych se na svoji vysněnou školu dostala na průměr. Nezvládám to. Vůbec nic nestíhám. Prostě všechno je v prčicích. Zůstali mi poslední tři věci, ze kterých mám radost. Přátelé a to hlavně Míša, běhání, které mě pomáhá alespoň částečně na chvíli na vše zapomenout a v neposlední řadě hvězdy. Ty mi pomáhají nejvíce. Je to asi rok co jsem se o ně začala zajímat. Teď už vím, do kterého souhvězdí patří jaká hvězda. Mým velkým snem je středně velký dalekohled. Je hodně drahý a při naší situaci si ho nemůžeme dovolit. Běhávám každý večer. Dnes už běžím dvě hodiny. Po čtvrté už zdolávám svůj oblíbený okruh. jsem naprosto vyčerpaná. Říkám si : "Vydrž to ještě 500 metrů ještě 500 metrů!" Po pětseti metrech upadám únavou do trávy!

Podívám se na mobil a vidím kolik je hodin. Musím už domů, nestíhám! Naši jdou řešit ještě něco s rozvodem, tak musím hlídat brášky. Kdy už to skončí? Už mě to nebaví. Je to půl roku co jsem se dozvěděla, že to mezi nimi neklape. Táta už balí, prej už to spolu nevydrží takže se v nejlbižších dnech přetěhuje. Vždycky to bylo hrozně fajn. Bylo na nich vidět, že se mají rádi, ale najednou rána z čistého nebe. Budeme to muset nějak překousnout.

Další den táta doopravdy odešel. S právničkou se naši dohodli, že se budou rozvádět až tak za dva měsíce, protože má teď hodně práce. Doufala jsem, že si to ještě rozmyslí. Máma denně plakala a když jsme byli s tátou taky nebyl veselej.

V den mých patnáctých narozenin jsem dostala skvělej dalekohled a také 3 lístky do planetária. Pro mne, pro mou mámu a jeden lístek byl pro nějakou moji kamarádku. Chtěla jsem vzít Míšu, ale nakonec jsem pozvala táty. Máma to nevěděla, přišla na to až jsme se potkali před planetáriem. Ze začátku byla naštvaná, ale nakonec byla velmi ráda. Po skvělém programu v planetáriu nás táta vzal do restaurace. Nejdřív bylo takové to trapné ticho, ale na konec si s tátou si výborně popovídali a rozhodli se, že si dají na chvíli jen pauzu a pak až začnou všechno řešit, aby neudělali něco čeho pak budou litovat.

O tři měsíce později!

Dalekohled je naprosto boží. Nedokážu se od něj odtrhnout. A doma je to také skvělé. Táta se před tdvěma týdny vrátil. S mámou přišli na to, že bez sebe být nemůžou. Teď jsou pořád spolu a říkají, že jim menší pauza prospěla!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 denik-on-line denik-on-line | 3. března 2013 v 15:14 | Reagovat

Máš krásný blog, a ten článek se ti povedl! :)

2 Izí Izí | E-mail | Web | 3. března 2013 v 17:44 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama