Duben 2013

Já? Né :(

28. dubna 2013 v 14:03 | Izí |  Moje postřehy
Proč já?

Tak tuhle otázku si pokládám dost často. Neumím si na ni odpovědět a docela mě to mrzí, protože by mě zajímalo, co jsem dělala tak strašného.

Proč já vypadám, tak jak vypadám?
BMI mám už skoro 25. Jsem na hranici s nadváhou. Moje váha mě docela dost omezuje. Jsem při těle a o hodně věcí tím přicházím. Když je někdo hubený nemusí řešit, co si obleče nebo třeba jestli proužky ještě víc přidávají. Nebo v tancování se tady nevlezu do všech kostýmů. Ale co s tím mám dělat? Zdravě jím a také hodně často jsem v pohybu a sportuji. Minimálně hodinu a půl týdně a stejně mi to nepomůže. Proč já?

Proč já mám skvělou babičku a dědečka?
Tohle je náhodou skvělé. Proč já v tomhle odstavci má vyznít spíš jako: "Jaktože se něco takového poštěstilo zrovna mě!" ♥

Proč já jsem se narodila v naší rodině?
Nemám nic proti své rodině, ale žijeme od výplaty k výplatě. Proč jsem se nenarodila třeba nějakým bohatým Mexičanům nebo komukoliv. Proč já jsem se narodila v České Republice?

Takových proč já bych dokázala popsat hrozně moc a tohle jsou ty tři co mě napadly jako první :)

Zatmění

25. dubna 2013 v 22:59 | Izí |  Zápisky
Dneska 25.4.2013 bylo kolem desáté hodiny večerní vidět sice jen částečné, ale krásné zatmění měsíce. Dozvěděla jsem se to na poslední chvíli. Jeden kamarád hodil na facebook tento odkaz: http://astro.sci.muni.cz/zatmeni/ a po přečtené jsem se rozhodla, že prostě 22:07 vylezu na zahradu a bude se kochot krásným měsícem.

Super bylo, že byl vidět Saturn. Skvělý zážitek.

K tomu všemu je dnes i úplněk. Při úplňku mi dělá ještě vetší roblém usnout. Ale za tu podívanou to stojí.




Zahrádka, zahrádka...

16. dubna 2013 v 15:42 | Izí |  Zápisky
Máme tady jaro. Všechno kolem kvete. A je děsně práce.
Ne, ale nestěžuju si. Pracovat na zahradě, okopávat záhonky, sázet brambory, starat se o kytičky. Občas nadávám, ale ve skutečnosti je to skvělé zabití přebytečného času. Hlavně je to práce na zadrádě a na vzdychu.

Z kytiček mám nejradši nocenku. Není moc známá, ale vždy jsme ji měli na zahrádce. Kvete v noci a její květy jsou krásné a hrají všemy barvami. Je hrozně záhadná. Jako malá jsme vždy kolem šesté hodiny večer si před ni sedla, čekla a sledovala, jak se otevře.

Výlet

7. dubna 2013 v 13:18 | Izí |  Příběhy
Bylo 16. ledna a já se svými kamarády jsem se i přes zimní počasí vydala na rozhlednu, která je volně přístupná. Dlouho jsem přemýšlela jestli vzít mapu, ale po dohodě s ostatníma jsme se rozhodli, že tam určitě budou nějaké rozcestníky a dorazíme tam po šipkách.

V 9 jsme se sešli na autovusové zastávce a do půl hodinky jsme dojeli na msto kde jsme měli vystupovat. Přímo před námi stála zastaralá cedule. Po vyčištění od sněhu jsme objevili nápis: Jelení rozhledna - 8 kilometrů. Nikde nebylo, kterým směrem se máme vydat a tak jsem šli jedinou cestičkou, kterou jsme viděli. Vedla k lesu.

Skvěle jsme se bavili. Koulovali jsme si a užívali jako malé děti. Po kilometru jsme konečně objevili šipku. Podle níž jsme šli dobře. Od této první šipky jsme potkávali šipky cca každých pět set metrů.

Bylo už kolem dvanácté a my jsme pořád nebyli u rozhledny poslední šipka byla už tak kilometr zpátky. Docela jsme byli nervózní a nechápali jsme. Tak jsme si řekli, že si odpočineme a sedli jsme si na své batohy na zem. Nálada pomalu upadala. Byli jsme zmrzlí a cíl stále nikde.

Alex řekl: "To nejste schopní vzít ani mapu? Kvůli Vám tady teď mrznu a slibovaná rozhledna nikde!"
Potom se tam spustila obrovská hádka. Všichni řvali přes sebe. Už nikdy nic takového nechci zažít.
"Kašlete na to stejně nic nevyřešíme. Tak to otočíme a jdeme zpátky na bus." řekla Anča a všichni bez váhání přikývli a šli jsme stejnou cestou zpět. Tahle cesta už nebyla tak zábavná. Všichni mlčeli a nepromluvili ani slovo.

Stáli jsme u zastávky když se tam najednou objevil starší pán s krásným zlatým retrívrem.
"Dobrý den," pozdravil nás "Odkud jdete mládeži?"
"Chtěli jsme jít na rozhlednu, ale nevzali jsme si mapu a pomocí šipek jsme ji nenašli." řekl Lukáš.
"Ani mapa by vám nepomohla" řekl pán. Všichni jsme na něj nechápavě hleděli.
"No, ta rozhledna se před dvěmi lety zbourala. Byla málo navštěvovaná a taky hodně stará a na rozpadnutí. Ani jsme nevěděli, že ji tu bude chtít někdo hledat." objasnil nám pán.

Když jsme dojeli do města sedli jsme si všichni do hospody a zasmáli jsme se tomu. Nakonec to byl dobrý výlet a ponaučení pro příště.

Vymyšlený příběh k téma týdne "šipky".

Tři kamarádi - Remargue Erich Maria

7. dubna 2013 v 12:52 | Izí |  Knížky
Příběh vypraví o kamarádech Robertovi, Ottovi a Gottfriedovi za první světové války v Německu. Otto vlastní autodílnu Koster a spol., kde všichni pracují a občas jezdí se svým vozem Karlem, strašidlem silnic závody. Autodílna je neuživila tak začali jezdit s Taxíkem. Robert se na jedné projížďce zamiluje do Patricie, která později onemocní a zůstává v sanatoriu v horách, kam za ní Robert jezdí. Gottfrieda zastřelil neznámí muž a po jeho pohřbu Robert s Ottem musí autodílnu prodat. Patriciin stav se zhoršoval tak za ní Robert s Ottem jeli. Měli málo peněz na zaplacení sanatoria, tak prodali Karla. Bylo to ale zbytečné protože Patricie ráno zemřela.

Knížku jsem měla povinně do čtenářského deníku. I tak mne jako jedna z mála zaujala :)

Výhra není všechno :)

6. dubna 2013 v 15:15 | Izí |  Básničky
Tři šipky v ruce svírám,
terč mi bliká před očima.
Pekelnou soustředěnost vnímám,
V hlavě běhá mi odměna.

Čím více bodů naházím,
tím blíže k cíli budu.
Cíl, že bráchy porazím,
a lepší tak budu.

Kdy ví jak to skončí,
je to přeci jedno.
Hlavní je přeci zdraví,
to máme jen jedno.

Pár fotek z nedávna :)

6. dubna 2013 v 14:10 | Izí |  Fotky :)

Vinice na znojemsku. Je tam tak krásně. Vydržela bych tam stát a hodiny se na tu překrásnou přírodu dívat :)



:) šipky

6. dubna 2013 v 13:27 | Izí
Téma týdne mi připomělo, že už jsem šipky pekelně dlouho nehrála. Přes léto si házím u babičky na dvoře, ale v zimě si nemám kde zaházet. Šipky jsou super hra. Jako malá jsem je milovala :)


Šipky, ale nejsou jen hra, ale také obrazce které nám ukazují směr. Ať jsou to ty na turistických rozcestnících, ty na internetu nebo ty co nám ukazují únikové východy.


Nechci být výstřední

1. dubna 2013 v 22:20 | Izí
Myslím si, že výstřednost neni zase až tak důležitá. Je fajn umět něco co ostatní neumí, ale každopádně by člověk neměl moc vyčnívat z davu. Pro mě je důležité být normální a sama sebou. Nepotřebuji na sebe nijak upozorňovat a být výstřední. Baví mě být normální :)