Srpen 2013

Celoživotní moudro

17. srpna 2013 v 21:13 | Izí |  Moje postřehy
Už když jsem byla malá slýchávala jsem okolo sebe hodně životních mouder, které mi hodně pomohly k tomu, abych byla taková jako jsem.

Jedno z těch kterými se řídím do teď a budu je vždy dodržovat je pravidlo tří P. Pamatuji si jako teď když jsem šla do první třídy. Moje tehdy devadesátiletá prababička mi drtila ruku a opřená o zeď říkala: "Vykroč pravou nohou a pamatuj: Pozdravit, Poprosit a Poděkovat!". Poté ještě dodala, že tímhle pravidlem, když se budu v životě řídit. Všichni si o mě budou myslet, že jsem vychovaná. Vyplatilo se mi to a je to pro mě nejdůležitější pravidlo!

O škole a práci

13. srpna 2013 v 20:03 | Izí |  Moje postřehy
Malé děti chtějí do práce.
Starší ví, že to neni legrace.
Kdo si nevyzkouší pracovat,
Ten ví prd.
Já bych ho mohla poučovat!

Teď si školy vážím čím dál víc.
Musíme se koukat na ten líc.
Škola má i nevýhody,
Ať nás netíží!
Važme si té pohody!


Asi každě dítě si myslí, že je práce skvělá. Nemusíš se učit a stresovat. Můžeš mluvit, nemusíš se hlásit když něco potřebuješ a tak dále. Já jsem si to myslela ještě do nedávna. Jenže teď jsem zcela změnila názor. Chodím na brigádu do dílny, kde se vyrábí věci z papírů, kartonu atd. A je to dost namáhavé na ruce. Když jdu na šest vstávám o půl páté. Přicházím dom večer, protože děláme přečasy. Je to dřina. Příjdu domů a jsem ráda, že sedím, a to mě večinou čeká ještě nějaká práce na zahradě.

Škola je úplně jiná...začíná v osm, končí nejpozději ve 3 a má pravidelně přestávky. A jsi tam s lidmi tvého věku, které máš většinou rád. Těším se na září, ale na druhou stranu i na peníze z brigády.


Teď už vím, že budu učit do roztrhání těla, abych měla co nejlepší práci, která mě bude co nejvíc bavit. Ať to stojí co to stojí! Ale důležité je se nestrhat a taky odpočívat...a nabírat novou užitečnou energii :)


Radím, dokud můžete učte se. Využijte té možnosti ať můžete v životě dělat co Vás bude opravdu bavit!


Prázdniny sotva začaly

12. srpna 2013 v 20:20 | Izí |  Zápisky
Co to sakra je? Děsí mě pohled do kalendáře. Sotva začal srpen už je půlka...co? Sotva začaly prázdniny už je skoro konec...co? Ještě jsem si ani pořádně nezvykla, že je rok 2013!

Ale proč si stěžovat. Asi si za to můžu sama. Vlastně si ani nevybavuju den, kdy bych byla doma. Přijeli jsme z dovolené a já šla rovnou na týden za babičkou. Hned potom jsem šla na brigádu. Dva týdny nejluxusnějšího, nejskvělejšího tábora jsem si užívala nerušená elekrickýma přístrojema, mobilem ani internetem. A dojela jsem domů a končil červenec. Potom opět na týden k bábrličce a už jen brigáda.

Z brigády už mě pěkně šibe. Bolí mě ruce, protože děláme ruční práce. Ale ráno jdu po páté z domu na vlak. Potom z vlaku až do firmy běžím (jsem líná jezdit o půl hodiny dřív :D) Jsem tam od šesti a měla bych končit o půl 3 jenže je moc práce a málo lidí, tak děláme přesčasy, někdyaž do večera...ale říkám si....Budu mít peníze! Pojedu do Španělska!

Takže z prázdnin (kromě pár skvělých lětňáků a tábora) nic nemám.

Ale jak se těším do školy. Jen sedum hodin, přestávky, pohodička. Jojo...snad to bude fajn :)