Září 2013

Místo vzpomínek

30. září 2013 v 21:08 | Izí |  Básničky
Procházím obrovskou černou bránou,
tam kde úsměvy většinou chabnou,
Ta temná ulička plná datumů a jmen,
mnoho barevných kytiček a svíček jen.
Příjdu k tomu pro mě nejdůležitějšímu,
hluboce hledím na hrob tomu nejdražšímu.

Dokázal podržet, skvěle se smál,
vždy mě slyšel, dokonale mě znal.
Dřív jsem nevěděla jak moc ho potřebuji,
až teď mi chybí, byla bych s ním raději :(

Těžký den

30. září 2013 v 16:06 | Izí |  Zápisky
Ten pocit, nastavit si na mp3 opakování jedné a té samé písničky dokola a celý den to nevypnout. Poslouchat ve škole, po škole, pořád! Ta písnička je skvělá! Nejlepší v těžkých chvílích! Sice mě všichni říkali sundej sluchátka a pokecáme. Ale dnes fakt ne! A když tak maximálně jedno sluchátko. Aspoň se teď vybiju v tancování!


Fastfood nebo fujfood

29. září 2013 v 21:31 | Izí
Nechápu jak se někdo může pravidelně stravovat v nějakém McDonaldu, KFC nebo v něčem podobném. Absolutně mi tam nic nechutná. Jediné co snesu je u KFC malej twister a to fakt jen zřídka. Občas si dám i nějaké nudle u vietnamců, ale pravidelně se tím živit to fakt ne. Fastfood mám tak zhruba jednou za čtvrt roku a to jen v případě nejvyšší nouze. Raději si něco doma uvařím. To mě fakt baví!

Zážitky z dědiny

20. září 2013 v 19:06 | Izí |  Moje postřehy
Každý rok už od malička jsem jezdila na letní, zimní a jarní prázdniny a na pálení čarodějnic k prababičce a pradědovi na vesnici o 300 obyvatelích. Byla to už taková tradice.

Když my bylo pět let přijela jsem na zimní prázdniny. Spíše po zimních prázdninách. Dostala jsem na týden "omluvenku" do školky. Den po Nové roce mě ráno babička naložila do autobusu a řekla panu řidiči, kde budu vystupovat. Pan řidič si mě posadil na sedadlo přímo za sebou a občas se mnou prohodil nějaké slovo. Musela jsem vypadat doopravdy vtipně. Stará zimní bunda po bratrancích, ze které jsem vypadávala :D a šusťáky taky po bratrancích, abych si nezašpinila "sváteční bundu". Kulich, šála a rukavice pletené prababičkou nesměly chybět. Měla jsem obrovskou tašku. Takovou tu polskou kostičkovanou z tržnic, ze které koukala hlava mého obrovského plyšáka, ketrý byl tehdy větší než já. Zabíral celou tu tašku...skoro nic jiného se mi tam nevešlo. Cestou jsem se koukala z okna na zasněžené lesy. Tu zimu bylo opravdu dost sněhu.

Dojeli jsme na "místo učení". Pak řidič řekl: "Užij si prázdniny. Třeba se potkáme až pojedeš zpět." Slušně jsem mu poděkovala a roloučila se. Vystoupila jsem z autobusu a málem jsem zapadla. Nadšeně jsem zajásala. Na protějším chodníku už na mě čekali. :) Děda mi vzal tašku a šlo se. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na to, že na dědině se zdraví každý s každým. S každými sousedy jsme se zastavili a babička vykládala, že její pravnučka tak hrozně vyrostla.

Obytovali mě na obrovskou postel do malé předsíňky. Do teď s úsměvem vzpomínám na tu nejtepleší péřovou peřinu, pod kterou jsem spávala. A pak to šlo každý den stejně. Ráno vsát a vypít čaj. Pak jsem dostala nákupní seznam a vydala se na nákup do místní samoobsluhy. Spíš takové menší večerky. Potom procházka po zahradě s babičkou. Průběžné odhazování sněhu, návštěvy sousedů, chodila jsem dokonce dávat mlíčko toulavým kočičkám. Několikrát jsem také chodila s místními dětmi stavět sněhuláka nebo bobovat. Boby jsem nikdy u babičky neměla, tak jsem jezdila na igelitových pytlích na odpadky.
Lezení po stromech. Běhání po poli. Skákání přes zamrzlý potok. To všechno se mi váže k těmto prázdninám. Hned bych se tam vrátila kdyby to šlo.

Zpátky mě opět čekala cesta autobusem. Prababička mě posadila a řekla panu řidiči, který byl tentokrát jiný než při cestě sem, kam mě má dovést. Na autobusovém nádraží si mě vyzvedla babička. Milovala jsem takové pobyty u prababičky na dědině. Ta atmosféra mi moc chybí. Domeček už je 4 roky prodaný a prababička s pradědečkem bydlí v domě pro seniory. Aspoň jsou rádi, že jim ubyly starosti se zahradou a zdravotní problémy jsou po 85 letech čím dál větší :(

Nejvtipnější bylo jak se na mě lidé ve městě dívali když jsem zdravila úplně každého :)

Posed v hloubce lesa

10. září 2013 v 17:41 | Izí |  Básničky
Přičichnu k té slastné vůni lesa,
ta nádhera, lehkost a noblesa.
Posed pode mnou zlehka vrzne,
člověk vedle mě pomalu mrzne.

Avšak domů se nám stále nechce,
vždyť je nám tu tak pěkně přece.

Kdo tu krásu nezná, nepochopí,
Proč jen se nám tak svěle dřepí.
Slova ovšem nejsou potřeba,
A když už, je tam zvláštní ozvěna.

Skoro každý večer mě tam nohy zavedou....


Co by, kdyby?

8. září 2013 v 21:28 | Izí
Potrat je samovolná ztráta dítěte. Když je nějaký problém na straně matky nebo na straně plodu a většinou se mu nedá zabránit. Je mi hrozně líto všech žen, které s něčím takovým prošly. Určitě to neměly jednoduché. Nepřála bych to ani největšímu nepříteli. Je to obrovské neštěstí.


Většina lidí se tu rozepsala spíše na téma interrupce. Pokud je holka mladá a nechce si zkazit dítětem život a školu. Chápu když si vezme prášek-po nebo jde na interrupci brzy. To se dá pochopit a dítě ještě neni tak vyvinuté. U stařích žen mě to, ale mrzí. U těch ambiciózních co jdou jen za prací. Pak jim je čtyřicet a jsou bez dětí. Pak už s tím nic neudělají. Ale je to každého věc jak naloží se svým životem.

Já bych se nikdy nechtěla dostat do situace, kdy bych musela dát dítě pryč. Doufám, že nic takového nebudu muset řešit :)

Písničky léta 2013

3. září 2013 v 16:55 | Izí |  Hudba ♥
První písničku, která moje letošní prázdniny poznamenala byla od Khaled - C'est la vie. Dovezla jsem si ji z Egypta, kde hrála pořád v rádiích a v místních barech. Tahle písnička nikdy nebude patřit mezi mé oblíbené. Neni to můj šálek kávy.



Písnička, která se mi naopak velmi líbí, je od Ellie Goulding. Jedna ze tří hitů na táborových diskotékách :)



Druhá hitovka táborových diskoték....I don't care I love it!



A třetí....I just wanna Feel this moment....Oooo...


Dále mě po dobu prázdnin ve sluchátkách mé mp3 doprovázeli Kryštof, t.A.T.u. nebo třeba coldplay a three days grace.

Na závěr nová písnička od Aničky Veselovské.