Básničky

Zavři oči...

15. května 2016 v 23:30 | Izí
Zavři oči, nevnímej okolí,
tahle chvíle každého zabolí.
Zamysli se nad tím Ti chybí,
a nevěř nikomu, co Ti slíbí.

Věř vždy jen té jediné osobě,
té, co podobá se moudré sově.
Jsi to Ty a nikdy nikdo jiný,
jen k sobě jsi tak často upřímný.

Proto znovu zavři oči a věř....

Kouzelný život?

22. listopadu 2015 v 14:53 | Izí
Buďme rádi za prostý život,
bez žádné magie a kouzel.
Aspoň není jen plný jistot,
o překvapení není nouze.

Kdyby si každý všechno řídil,
třebaže čarovným prstenem.
Pokaždé by pak úspěch sklidil,
minulo by se to účelem.

Mávnutím kouzelného proutku
zaměnit svůj životní osud,
udělat ze sebe jen loutku
zahodit všechnu snahu dosud.

Každý občas trpí trápením,
odčarovat ho je zbabělé.
Našeho života si cením.
Žít bez kouzel je prostě skvělé.

Indiánský lapač snů :)

19. března 2014 v 20:09 | Izí
Ležím v posteli a potichounku přemýšlím o tom,
o čem se mi nejspíš bude dnes v noci zdát, když v tom...
...svůj indiánský lapač snů vidím nad hlavou,
a ujistím se, že zlé sny určitě nepříjdou.
Příjdou jen ty krásné, plné radosti a lásky,
A né ty, co by mi jen přidělávaly vrásky.

Svůj lapač snů jsem si dělala sama :) Věřím, že zlé sny doopravdy zahání. Visí mi nad postelí. Líbí se mi jak se otáčí, když mám otevřené okno :)

Bez tebe?

20. ledna 2014 v 21:42 | Izí
Úplně celý den být bez Tebe?
Tak to ne, v žádném případě ne!
Z toho bych byla celá bez sebe.

Tento den by pro mě smysl ztratil,
Byl by to pro mě obrovský trest.
Úsměv z tváře by se mi vytratil.

To si asi představit nedovedu,
že bychom spolu nemluvili ani si nepsali, nevolali....

Vztahy a FB

27. prosince 2013 v 14:27 | Izí
Koukám na zelenou tečku u jeho jména v chatu,
když nebudu mít co dělat, říkal ať napíšu, ale
Co když ho nezajímám, nenapíšu ani větu,
Tak ať napíše sám, jestli má o mě zájem stále.

Už je pozdě, zelené světýlko u něj teď zhaslo,
měla jsem mu napsat, on sám mi jednou řekl přece,
že za zkoušku nic nedám, ale pozdě mi to došlo,
co s tím teď udělám? Odešel a já mám chuť brečet.

Netrvalo to moc dlouho a je tu zpátky.
Ale co mu napsat? Čím začít?

Nemám na to dostatečné sebevědomí :(

Láska

14. prosince 2013 v 21:16 | Izí
Když víš, že existuje někdo, kdo má rád jen tebe,
a víš, že pro tebe by snesl třeba modré z nebe,
Nic nezničí Tvůj zamilovaný úsměv na tváři,
celé noci se štěstím převaluješ po polstáři.
Nejkrásnější pocity jsou tak blízko pro člověka,
jen se nesmí bát, musí myslet na to, co ho čeká.


"Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká."

Vánoční!

27. listopadu 2013 v 20:24 | Izí
Není večer, už se stmívá?
To mi něco připomíná.

Už vím...asi Vánoce,
jsou už zpátky po roce!

Sníh musí být, to je jasné,
na Vánocích je to krásné!

Smrk, jedli nebo borovičku,
hlavně odpočinout si na chviličku

Pár Vánočních rýmů. Už mě ty Vánoce unavují a to do nich zbývá ještě skoro měsíc a já nemám ani jeden dárek.!

Zážitky z výsadku

24. října 2013 v 21:13 | Izí
Pozdě večer a my sedíme se svázanýma očima v cizím autě.
Vnitřní hlas se mě samotné opatrně ptá: "Kam odvezou asi tě?"
Máme s sebou jen mapu, buzolu a termosku horkého čaje.
Bojím se, ale zároveň se těším, až poznáme temného lesa taje!

Vylezly jsme z vyhřátého auta do zimy,
kdo ví, do jaké nás cesta zavede končiny.
Okolo sebe máme jen stromy a jednu cestu,
třeba brzy dojdeme ke správnému městu.

To ticho, to šustění listí a ta černá tma........

Cítím každičký puchýř z trekových bot,
po čele mi stále stéká studený pot.
Husí kůže na rukách, rozklepané tělo.
Co tu dělám? Co mě k tomu přimělo?

Pomalu se roztahují obrovská mračna,
na obloze je nejedna hvězda jasná.
Právě jsou čtyři hodiny ranní,
A náš cíl je hned za tou strání.

Za svitu hvězd,
budeme tam hned!

Tento zážitek je pro mě důležitý. Noční výšlap přes dvacet pět kilometrů se skvělým člověkem. Mám z toho dobrý pocit! Tímto výsadkem jsem překonala sama sebe!

Místo vzpomínek

30. září 2013 v 21:08 | Izí
Procházím obrovskou černou bránou,
tam kde úsměvy většinou chabnou,
Ta temná ulička plná datumů a jmen,
mnoho barevných kytiček a svíček jen.
Příjdu k tomu pro mě nejdůležitějšímu,
hluboce hledím na hrob tomu nejdražšímu.

Dokázal podržet, skvěle se smál,
vždy mě slyšel, dokonale mě znal.
Dřív jsem nevěděla jak moc ho potřebuji,
až teď mi chybí, byla bych s ním raději :(

Posed v hloubce lesa

10. září 2013 v 17:41 | Izí
Přičichnu k té slastné vůni lesa,
ta nádhera, lehkost a noblesa.
Posed pode mnou zlehka vrzne,
člověk vedle mě pomalu mrzne.

Avšak domů se nám stále nechce,
vždyť je nám tu tak pěkně přece.

Kdo tu krásu nezná, nepochopí,
Proč jen se nám tak svěle dřepí.
Slova ovšem nejsou potřeba,
A když už, je tam zvláštní ozvěna.

Skoro každý večer mě tam nohy zavedou....

Pro babičku :)

31. července 2013 v 21:43 | Izí
Jak já ji obdivuji,
jak moc já ji miluji.
Mým vzorem navždy je,
život s ní jednoduchý je.

Nedokážu si představit,
bez ní žít.
Nenechám ji v životě
nikdy odejít.

Kolik strávila hodin,
staráním se o mě.
Dlužím ji toho opravdu hodně :)


To nepopíše báseň! Bábi mám tě moc ráda :)

Krátký návrat

8. července 2013 v 15:04 | Izí
Moře mi stále šumí v hlavě,
pod nohama však pevná zem.
Doma už to nejde jen tak hravě,
naštěstí za týden odjedem.

Od odpočinku k práci,
je to obrovský skok.
Zpátky k relaxaci,
už nevede žádný krok



Chvíle překvapení

12. června 2013 v 20:48 | Izí
Běžím do schodů plná očekávání,
doufám, že mne nečeká zklamání.
Andrenalin v mém těle stoupá,
žaludek se nejistě houpá.
Jak tohle všechno dopadne,
až má ruka kliku popadne?

Smutné povodně 2013

4. června 2013 v 15:01 | Izí
Naštěstí se mě povodně netýkají. Našemu okresu se to vyhlo. Můj největší problém jsou promočené boty, ale chápu, že je to maličkost a že lidé v zatopených oblastech jsou na tom mnohem hůř. A proto všem přeji ať se jim daří a voda se jim co největším obloukem vyhne a pokud už jsou zatopení, přeju co nejmenší ztráty.

Ač déšť miluju,
a ráda do něj vstupuju,
povodně fakt nenávidím,
zatopeným lidem nic nezávidím.

Buď je sucho, nezaprší,
a každý o déšť prosí,
aby mu nezvadla úroda,
když nepříjde dešťová voda.

Nebo je jí hodně naopak,
že přeteče i největší okap.
Potom se všichni lidé modlí,
aby voda nezatekla do obydlí.

Když venku prší :)

30. května 2013 v 19:24 | Izí
Miluji jarní déšť,
když jsem bez deštníku.
Chce mi vlasy splést,
a podat mi pomocnou ruku.

Vždy mi zvednou náladu,
kapky deště za oknem.
Hned letím na zahradu,
úsměv se dostaví rázem.

Denní režim

28. května 2013 v 19:55 | Izí
Po celém dni na nohách,
potřebuji odpočinek,
v pozdních nočních tmách,
dopřát si dlouhý spánek.

Hned po probuzení,
pozdravit Slunce.
A ranní rozcvičení,
podpoří srdeční funkce.

Celý den pak jíst a pít,
hýbat se jak o závod.
Optimismus do sebe vlít,
na nic víc nepotřebujem návod!

Předpondělní chvilka poezie

19. května 2013 v 21:13 | Izí
Venku se mračí,
čas mne pomalu tlačí.
Zítra ráno opět,
jít do školy trpět.

Trpět to je až moc tvrdé,
nebýt kamarádů pravdivé.
Ve škole je taky sranda,
jen né v pondělní rána.

Komu by se taky chtělo,
a k čemu by to spělo.
Kdyby ráno každé tělo,
optimismem sršelo.

Večerní otázky!

14. května 2013 v 22:30 | Izí
Večerní relax,
otevřené myšlenky.
V hlavě miglajs
z nedávné nabídky.

Vzít či nevzít?
Brát ři nebrát?
Přiznat popřít?
Dát či nedát?

Tolik otázek
v hlavě mi létá.
Soutok myšlenek
se mi tam stéká.

Jak jen se uliknit,
jak pořádně odpočnout.
Pořádně se uvolnit!
Energii se nakopnout!

Proč?

2. května 2013 v 18:48 | Izí
Téma týdne mě tentokrát udivilo. Je neurčité a já ho pochopila, tak že pokud jde o otázky může být o čemkoli, tak mě napadla krátká básnička

Kolik má brouk životů?
Proč hezké končí špatně?
Kolikát nevím, že láska je tu?
Nakonec vše končí chabě!

Výhra není všechno :)

6. dubna 2013 v 15:15 | Izí
Tři šipky v ruce svírám,
terč mi bliká před očima.
Pekelnou soustředěnost vnímám,
V hlavě běhá mi odměna.

Čím více bodů naházím,
tím blíže k cíli budu.
Cíl, že bráchy porazím,
a lepší tak budu.

Kdy ví jak to skončí,
je to přeci jedno.
Hlavní je přeci zdraví,
to máme jen jedno.

Deprese

6. března 2013 v 18:30 | Izí
Když upadám do deprese,
a celý svět se mi třese,
jediné co pomůže,
tabák zabalený v papíře.

Za prohřešek stydím se,
schovávám se, bojím se.
Nekouřím zas tak moc často,
jen když problémů mám na sto.

Teď už jsou to tři měsíce,
co jsem ji neměla v puse.
Nejsem nijak závislá,
i tak jsem dost nejistá.

Vzpomínky na tebe :)

13. února 2013 v 20:31 | Izí
Vzpomínky na tebe,
navždy budou v mé hlavě.
Je těžké žít bez tebe,
nejde to jen tak hravě.

Nechci zapomenout,
nechci se ani trápit.
Nechci s davem splynout,
chci to sama strávit.

Krásné vzpomínky zůstanou,
vzpomínat budem s radostí.
Špatné po čase odplujou,
aby nám nepřipomínaly neštěstí.

Úťék před realitou!

6. února 2013 v 15:42 | Izí
Realitu zažívám,
právě teď a tady.
Depresemi umírám,
snad skončily mé pády.

Nechci žít už v realitě,
nechci tolik problémů.
Od reality utýct tiše,
a nevracet se domů.

Schovat se někde na poli,
poslouchat sluchátka v uších.
Nemáčet si slzy v soli,
vídat jen pár nejbližších!

Trochu depresivní na to, že mám teď celkem dobrou náladu! Ale píšu co mě napadá!

Osud plyšového medvídka

31. ledna 2013 v 20:16 | Izí
Celého mě ušili,
připevnili očka.
Do krabice mne zabalili,
drncalo to troška.

Pak objevím se na stolku,
malého rodinného domku.
Zuby na mě vycení,
malý klučina v brnění.

Dítě řeklo roztomile,
ať mu říkám Emile.
Byl milý, krásný, obětavý,
trávil se mnou každou chvíli.

Po třech letech do školy odešel,
v poličce si mne zapomněl.
Po družině se opět vrátil,
hraním se mnou si chvíli krátil.

V páté třídě mě do skříně schovával,
že nemá plyšáka, kamarádům nalhával.
Vytáhl mě vždy až večer,
někdy do mě také brečel.

Pak odešel na střední,
nechal mě už pod skříní.
Byl jsem na něj moc naštvaný,
ale už je holt dospělý.

Myslel jsem, že tu budu vděčně,
choval se ke mě nevděčně.
Pohodil mě do koše,
Nikdy už mi nebude tak dobře!

Život je svině

21. ledna 2013 v 20:23 | Izí
Proč sakra žijem?

Nemám žádný příjem,
můj vzhled neudělá dojem.
Denně brečím do polštáře,
Všem lžu jak se mám blaze.

Na otázku jak to de,
neodpovídám po pravdě.
Píši jak se skvěle mám,
a nikoho dál nezajímám.

Co ze života máme?
Stejně nikoho nezajímáme!


Život prožít trápením a depresemi. Tak to fakt asi nechci! Chtěla bych se narodit znovu. Rodičům, kteří se o mě zajímají. Mít přátelé, kteří za mnou budou pořád stát. Jen babičku a dědu bych si nechala.
Fakt nevím jestli to má cenu Plačící Znám i lidi, které zajímám, ale je jich proklatě málo.


Sorry za debkovou básničku. Ale mám dost děsnou náladu :(

Dobré i špatné :(

21. ledna 2013 v 20:04 | Izí
V případě lepším,
život změní v krásnější.
O takové změně ráda sním,
aby život byl radostnějším.

Častěji jsou to změny opačně,
připráví nás o to krásné.
Život už nezní tak pěkně
a slzy pod polštářem jsou mnohe čatěj.

Chtělo se mi básnit tak tady to máte, ale na Téma týdne Změny mám vymyšlené něco lepšího, ale bude trvat než to domyslím.

Není nic bez ničeho

15. ledna 2013 v 16:15 | Izí
Není růže bez trní,
není lasky bez slzí.
Není sportu bez úrazů,
není srdce bez šrámů.

Není slunce bez ledu,
není krásy bez pádu.
Není člověka bez záporů,
nic už není jenom z kladů.

Oheň, voda, země, vzduch!

12. ledna 2013 v 9:18 | Izí

Oheň

Mnoha lidem pomůže,
teplo a obživu zajistí.
Mnohé také stáhne z kůže,
dům, čí blízkého usmrtí.

Voda

Zařizuje obživu,
udržuje nás na živu.
V nemíře však škodí,
lid často ochudí.

Země

Planeta naše oblíbená,
námi bude brzy byhubená.
Lidé si jí neváží,
odpad všude vyváží.

Vzduch

Bez něj bychom nedýchly,
co jíst bychom neměly.
Ještě, že náš vzdoušek máme,
zvesela svět zkoumáme.

Zase pokus o básně....prosím okomentujte mi je zajímá mě jakýkoli názor!

Přátelství :)

2. ledna 2013 v 13:49 | Izí
Na pustém ostrově ztroskotat,
zimou se tam drkotat.
Na štěstí s sebou pár přátel mít,
a s nimi se tam nenudit.

Ztracená bych bez nich byla,
sama bych oheň nezaložila.
Jen bych si tam v depresi,
vztekem trhala pačesy.

Epigramy

27. prosince 2012 v 14:32 | Izí
Dám sem pár Epigramů. Nevím jestli se mi povedly ani jestli vás vůbec zajímají a proto mi je prosím okomentujte :)
ŠKOLA
Každý ráno brzo vstávat,
po cestě se kosou třást.
Na lavici tam pospávat,
dobrou známku nedostat.
ŽROUT ČASU
Internet nám žere čas,
dnes u něho sedím zas.
Ven už moc nechodím,
protože nemám s kým.
Všichni u facebooku sedí,
chatujou a sdílejí.
Do monitoru jenom hledí
s kamarády se nesmějí.
POLICIE?
Hustě sněží,
silnice namrzaj,
policajti v teple leží,
nic s tím nedělaj.
Jak se Vám líbily?
 
 

Reklama